Kostel

Všeobecně se dnes stěží určuje, kdy a jakým způsobem začínal v obcích církevní život. Oprávněně se však můžeme domnívat, že v osadách, jejichž původ sahá do středověku, se rozvíjel církevní život od začátku. Světská moc byla propojena s církví a církev byla značnou nositelkou kultury a vzdělanosti.

Dějiny kloboucké katolické farnosti a kostela souvisejí s nejstaršími zprávami o Kloboukách, sahají tedy do 13. století. V nejstarší době náležely Klobouky ke kostelu v Břeclavi. Hranice mezi pásmem kostela břeclavského a brněnského tvořily osady Boleradice , Diváky, Těšany, Bošovice atd. Svědčí o tom listina olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z r. 1141, podle níž poddaní z okolí Klobouk ( Boleradice a Přestavlky ) platili církevní dávky kostelu sv. Václava v Břeclavi, ale Těšany a Bošovice patřily již ke kostelu brněnskému. Když dostal Klobouky výsluhou od krále Přemysla Otakara brněnský hradský uředník, feudální pán Lev, znamenalo to pro Klobouky vzestup, který vyniknul po té, co se Klobouky staly majetkem zábrdovického kláštera, jehož zakladatelem a fundátorem byl právě Lev z Klobouk. Dá se předpokládat, že malý dřevěný kostelík byl nahrazen kamennou stavbou ještě za doby Lva z Klobouk. Kolem této doby obdržely Klobouky patronátní právo a byla vystavěna fara. Když se pak roku 1298 staly Klobouky městysem (vsí s právem trhu), byla do Klobouk pravděpodobně přistěhována část obyvatelstva s okolních osad, např. z Přestavlk. Kostel nedostačoval vzrůstajícímu počtu věřících a tak vrchnost (klášter) dala zbudovat nový kostel. Vlivem náboženských nepokojů a nepřátelských vpádů a válek kloboucký kostel často trpěl. Asi nejhůř bylo na počátku třicetileté války. Byl postižen nejen kostel, ale i škola u kostela a fara. V městečku bylo zničeno na 120 gruntů.

Po několikaleté dobré úrodě vína a následném sedmiletém prodeji ve vrchnostenských hospodách v Kloboukách a Borkovanech započal klášter s přístavbou nového kostela. Stalo se tak posledního dne měsíce března roku 1655, za P. Huga Colina. Část původního kostela byla zbořena a část včleněna do nové stavby. Kostel byl zasvěcen římskému jáhnovi a mučedníkovi sv. Vavřincovi, umučenému roku 258 v Římě upálením na roštu. Komu byl zasvěcen původní kostel, nevíme. Žádné zprávy nemáme ani o zvonech, či spíše zvonu v původním kostele. Tehdejší opat zábrdovického kláštera Bohumír (Godefrid) Olenius (v pořadí 31. opat) daroval L. P. 1658 novému kostelu zvon. Jelikož neznáme datum dokončení a vysvěcení chrámu, lze se domnívat, že se tak událo v tomto roce, a že při této příležitosti byl kostel obdarován zvonem. Zvon je zasvěcen sv. Norbertovi a Benediktovi a je dílem zvonaře Benedikta Briota. Nový kostel byl kryt šindelem, nad presbytářem byla sanktusová věžička. Dne 14. listopadu 1691 bylo započato s opravou kostela. Podle vzpomínek Jakuba Vrbase byla kryta šindelem lomená cibulovitá věž. V letech 1861-62 proběhly rozsáhlé úpravy kostela. Mimo jiné byly železnými svorníky staženy rozestupující se stěny, zaklínovány pukliny v klenbě, nahrazeny prasklé krovy v čepech a přitom odstraněna sanktusová vížka. Šindel byl nahrazen křidlicí a na věži plechem. Na olejomalbě (obr.1.) neznámého autora z 2. poloviny 19. stol., která se nachází v expozici státního zámku v Lednici, je kloboucké náměstí se svatebčany a v pozadí fara a kostel. Kostel má sanktusovou věž a hodiny. Věž má barokní, tzv. zvonovou mansardovou střechu. Hodiny byly pořízeny roku 1862 nákladem obce pro oba kostely.

obr.1


Na perokresbě Václava Špačka z roku 1870 (obr.2) je pravděpodobně vyobrazena již stanová střecha, je zachycen jižní vchod na oratorium.


obr.2


Na nejstarší dochované pohlednici, pravděpodobně z roku 1886 (obr.3) je na věži prokazatelně stanová střecha.


obr.3


Stanová střecha a jižní vchod na oratorium jsou dobře patrny na panoramatické fotografii (obr.4 ), která je v depozitu městského muzea a v předsíni evangelického chrámu v Kloboukách. Fotografie pochází z let 1883 - 1890. Kostel byl tehdy obklopen ohradní zdí se střílnami a hřbitovem. Z důvodu nedostatku místa byl postaven oltářem k jihu, na východní straně byl boční vchod a dále podél zdi k jihu vchod do sakristie. Z jižní strany byl vchod na oratorium. V roce 1890 byla nahrazena stanová střecha bání s lucernou a cibulí, zakončenou cyrilometodějským křížem - dvojitý kříž na farním kostele sv. Vavřince v Kloboukách.


obr.4


Věž klobouckého katol. far. kostela je zakončena tzv. "papežským" jinak "cyrilometodějským" křížem. Papežským proto, že takové kříže užívají papežové. Velehrad byl pod přímou ochranou papežovou, proto také užíval této insignie. Zakončení věže bylo v dnešní podobě provedeno v 90. letech minulého století (1890). Dříve byla jen břidlicová střecha podobně jako v Borkovanech, v době, která následovala po letech 1863, 1869, 1885, po církevně - národních oslavách na Velehradě, po oslavách Cyrilometodějských. Bylo proto užito jako památky upomínka na tyto oslavy i na klobouckém kostele cyrilometodějského kříže.

(Opis zápisu Vojtěcha Samce, klobouckého rodáka, kněze a později kanovníka Význačné kolegiální kapituly u sv. Václava v Mikulově.)

Kostel byl opravován v letech 1821, 1861, 1870, 1887, 1883 a 1890. Další větší opravy se děly až po 2. světové válce. Kostel byl poškozen dvěma většími zásahy, které porušily zdivo, střechu a věž. Mimo to značně utrpěla okna. P. Vítězslav Grmela provedl archeologický průzkum v blízkosti kostela s překvapivými výsledky. Roku 1951 objevil P. Vojtěch Samec při opravě ohradní zdi zazděné střílny. Při provedení nové elektroinstalace na podzim 1954 byla na rohu kostela instalována elektrická lucerna. Od roku 1962 byly do vnějších stěn kostela zabudovány náhrobní kameny hustopečských občanů, přenesených ze zrušeného a zbořeného kostela v Hustopečích. Koncem 60. let proběhla oprava střešní krytiny. Tehdy byly vydány pokyny památkového úřadu k obnovení fasád a jejich barevného pojetí. Základní plochy měly být ve špinavě bílé barvě a vystupující prvky v tónu žlutohnědého pískovce. Dekretem č. 816/1964 ze dne 12. 5. 1964 byl farní kostel zařazen do státního seznamu kulturních památek (rejstř. č. 1304). V roce 1968 byla opravena omítka věže. Byla dána nová okna, okenice a okapové roury. O rok později byla opravena stejně i loď kostela. V roce 1976 byla vyměněna stará železná okna (zhotovil je pan Zelinka) za nová dřevěná (zhotovili pánové Špaček a Svoboda). V roce 1985 se projevila závažná statická porucha v klenbě kostela, takže bylo nutno celou stavbu stáhnout a ukotvit. Statické práce a celé zajištění kostela se uskutečnilo v následujícím roce. Práce vedl ing. Navara z Brna. Lešení měl na starosti pan Metoděj Kynický. Následně bylo nutno provést nové omítky i vnitřní výmalbu včetně opravy fresky na vítězném oblouku. Vítězný oblouk opravil sám autor prof. Ludvík Kolek. Pan Špaček zhotovil vchodové dveře a dveře z předsíně do lodi, stejně jako dveře do sakristie a na věž. Dveře na kůr zhotovil pan Forejtník. Roku 1988 byla přeložena střešní krytina a byla položena kanalizace okolo celého kostela. V roce 1990 byly vyměněny staré pískovcové schody za nové žulové. V roce 1991 byla dokončena dlažba před kostelem. V roce 2001 byla provedena generální oprava věže. Byla provedena nová trámová vazba a věž byla opatřena měděným plechem. Při rekonstrukci byla vyzvednuta pouzdra uložená ve věži při dřívějších opravách. Materiály byly odborně prohlédnuty a ošetřeny. První tubus obsahoval zprávu z 26. října 1863. Druhý tubus obsahoval listiny z 12. října 1890 a byl poškozen kulkou pravděpodobně za 2. světové války. Dne 23. listopadu 2001 byly oba (nové, měděné) tubusy uloženy společně s měděnou truhličkou s materiály a publikacemi z naší doby zpět do báně. Po opravě věže byl proveden fasádní nátěr na celém kostele kromě spodní části z důvodu pozdějšího provedení izolace. Byla odstraněna lucerna z roku 1954. Náhrobky z Hustopečí byly vráceny do nového hustopečského kostela. V roce 2008 bylo instalováno po obou stranách schodiště u hlavního vchodu zábradlí a do výklenku hlavního vchodu umístěna vývěska. Z hlediska architektury je náš kostel jednolodní orientovaná stavba s pravoúhlým závěrem kněžiště, čtyřbokou věží v průčelí a čtvercovou sakristií na východní straně kněžiště. Loď je prolomena třemi okenními osami, okna jsou segmentově zaklenuta. V západní a východní straně lodi se nachází vždy tři kruhové otvory nad sebou. Sakristie je prolomena dvěma okenními osami (okna jsou pravoúhlá) a je opatřena pravoúhlým vchodem. V průčelí se silně vystupující věží je umístěn půlkruhově zaklenutý vchod, přístupný třemi stupni schodiště. Nad vchodem se nachází okno s ustupujícím segmentovým záklenkem. Po obou stranách věže jsou tři oválné osy nad sebou. V úseku štítu se rovněž nachází oválná okenní osa po obou stranách. Zvonicové patro nad hlavní římsou je prolomeno po jedné okenní ose. I tato okna jsou opatřena ustupujícím segmentovým záklenkem. Nad oknem se nachází kruhový hodinový ciferník. Věž je ukončena čtyřbokou helmicí, která přechází v cibuli a otevřenou lucernu završenou makovicí s křížem. Podstřešní profilovaná římsa nese sedlovou střechu nad lodí a valbovou střechu nad kněžištěm. Presbyterium je od lodi oddělené vítězným obloukem, který dosedá na hlavice pilastrů. Kněžiště je zaklenuto dvěma poli valené klenby s vytaženými hřebínky, loď pak třemi poli stejně jako sakristie. Valená klenba je rovněž v podkruchtí a pod věží. Nad sakristií se nachází oratoř.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Interiér kostela

Podle Jakuba Vrbase stál při svěcení kostela opatem Godfridem Oleniem po roce 1655 v presbytáři oltář se svatostánkem a na čelní stěně za oltářem byl zavěšen velký olejový obraz představující upálení sv. Vavřince na rožni. Avšak ze zápisu ve farní kronice se dovídáme: "Veliký obraz pocházející z hlavního oltáře v kostele, přenesený r. 1891 do kaple, byl oprýskán a velmi poškozen od netopýrů. Podlepil a neodborně jej opravil A. Sychra z Kyjova. Nalezl na něm nečitelný podpis a zřetelný letopočet. Podpis rozluštil po svém jako Maulpertsch a znovu namaloval i s letopočtem 1750. P. Vrba se v účtech zmiňuje, že obraz maloval Raab. Stejný obraz je v Křenovicích. Nyní je tento obraz ve farním kostele po evangelní straně oltáře". Tolik zápis z roku 1955. Obraz byl odstraněn roku 1880. Toho roku byl instalován nový dřevěný oltář - tyrolská práce. Roku 1672 byl kostel vybaven jedním hlavním oltářem a čtyřmi bočními: sv. Antonína Paduánského, sv. Jana Nepomuckého, sv. Anny a Panny Marie Pomocné. Brzy na to byly dva boční oltáře pro nedostatek místa odstraněny a na hlavní oltář byla postavena socha P. Marie. Na levém rohu presbytáře byla zbudována dřevěná kazatelna, naproti ní kamenná křtitelnice. Vzadu pod pavlačí stály po obou stranách dvě zpovědnice. Kostelní dubové lavice byly zbudovány mnohem později, v roce 1833. Tehdy byl zaveden pořádek sedání v kostele. Trojdílná dřevěná varhanní skříň, zdobená zlacenou řezbou, pochází z doby okolo r. 1800. Roku 1821 byly odstraněny zbývající dva boční oltáře a na hlavní oltář byla znovu postavena socha P. Marie. Aby vynikla, dali Neuwallové zhotovit tapetové záoltáří, používané ve svátky, a na stěnu za hlavním oltářem bylo namalováno plastické vysoké záoltáří. Kostel byl celý vymalován. Roku 1843 daroval patron (rytíři z Neuwallu) křížovou cestu a jiné obrazy na dřevě, zvláště Narození Krista (vše od barona Vavřince Kohla - nyní v kapli sv. Barbory) a Nejsvětější Trojici od brněnské malířky Marie Gorlichové (byl umístěn na bočním pravém oltáři, nyní ve zpovědní místnosti). Podle ústního podání starších lidí Jakub Vrbas zaznamenal, že visely v kostele ještě "za Francouzů" staré malé obrazy křížové cesty s nápisy. Za P. Václava Koudelky (1898 - 1901) byl vymalován presbytář. Roku 1914 se daly zhotovit boční oltáře dle slohu hlavního oltáře. Zakázku dostali Valentinové ze Židlochovic. Cena byla 2800 K. Roku 1932 byly opraveny schody ke kostelu, nástupní kameny jsou z mrákotínského kamene. Do kostela byla zavedena elektřina k osvětlení a kostel vymalován. Roku 1935 byla pořízena nová reliéfní křížová cesta z kameniny. Stará sešlá byla zavěšena do kaple sv. Barbory. Pravděpodobně z počátku 20. století pochází malba vítězného oblouku. Na fotografii z r. 1935 (obr.5) jsou patrny praskliny na vítězném oblouku. Za povšimnutí stojí prázdné půlkruhové, jako orámované plochy po obou stranách oblouku.


obr.5


Na fotografii z roku 1943 (obr.6) jsou tyto plochy zamalovány jako oblaka.


obr.6


V roce 1948 byly opraveny varhany a opatřeny ventilátorem značky Cyklon. Roku 1951 darovala p. M. Fillová sochu sv. Judy Tadeáše od Heřmana Kotrby za 12 000 Kčs. Je umístěna ve výklenku v předsíni. Roku 1954 byl koupen v Brně nový betlém. Roku 1955 probíhalo tónování kostela. Přes celé léto se konaly bohoslužby v kapli. V kostele byla otlučena většina stěn lodi, včetně vítězného oblouku. Trhliny byly zainjektovány cementovým mlékem. Kostel tónovali Jan a Anna Floriánovi, Jan Moštěk a Jakub Stritzko - všichni ze Staré Říše a manželé Pospíchalovi z Brna. Vítězný oblouk vymaloval v listopadu a prosinci prof. Ludvík Kolek z Brna s pomocí Jana Floriána. Byla odstraněna sádrová křížová cesta a nahrazena olejomalbou. Dle dokladu památkového úřadu v Brně je to kopie křížové cesty z 18. století, zhotovená v počátkem 19. století. Sádrová křížová cesta byla dána do kostela v Násedlovicích. Nová křížová cesta byla posvěcena 17. 2. 1956 P. Škrdlíkem, představeným minoritů v Brně. Do předsíně a na vítězný oblouk byly zavěšeny starožitné kříže získané darem (taktéž pod kúrem). Socha Panny Marie lurdské stála naproti kazatelně. Z důvodu nedostatku místa a zhoršení průhledu k oltáři byla přenesena do středního pole lodi, kde byl pro ni vysekán výklenek. Stařenka Vítková darovala sošku Pána Ježíše. Bývala na kostelní půdě a darem ji dostal její dědeček od tehdejšího faráře. Krásný kousek z původní výzdoby kostela byl umístěn nad kazatelnu. Gotická socha sv. Alžběty, původně darovaná pro kapli, byla umístěna na pilíři naproti kazatelně. Darovala ji paní Veronika Špačková provdaná Červinková z č. 277. Získala ji darem od Novotných na Příhoně, kde sloužila jako hospodyně (rodiče převora Vavřince Novotného, umučeného v Osvětimi.) Byli to hospodáři P. Klímy. Dle posudku řezbáře Kotrby je to gotická práce z přechodu z měkkého do tvrdého slohu. Pochází z let 1460 - 70. Dále byla zrušena zpovědní síň v bývalé kapli Božího hrobu. Oltář Božího hrobu (truhlářská práce z roku 1890) byl darován do Velkých Hostěrádek. Akademický sochař Jan Neckář vyřezal pro farní kostel sošku jezulátka vysokou 80 cm. Do síně byla přenesena opravená zpovědnice, která stávala před dveřmi síně pod kůrem. V roce 1957 byly opraveny a pozlaceny svícny v podobě ruky (z původního inventáře kostela) a umístěny pod křížovou cestu. Roku 1959 byla opravena místním kamenickým družstvem pískovcová dlažba v kostelní předsíni. V roce 1963 byly doplněny rámy křížové cesty zlacenými řezbami z Hustopečí. Roku 1964 došlo k výměně oltářů. Starý kloboucký oltář byl přemístěn do Krumvíře, protože jim tam oltář shořel. Boční oltáře byly darovány do Hlubokých Mašůvek. Zpět do kostela byl zavěšen obraz sv. Vavřince. Okolo byla zavěšena raně barokní řezba, získaná roku 1957 ze zámku v Kunštátu. Dle literatury pochází z Litenčic u Kroměříže (autor neznámý). Svatostánek, mensa a adoranti jsou z původního vybavení kostela. Vyřezávané kartuše na místě bočních oltářů pocházejí též z Kunštátu. Plastika křtu Páně je z Hustopečí. Byla odstraněna sádrová socha P. Marie lurdské. Odstraněna byla i kazatelna a křtitelnice byla přesunuta na původní místo pod křestní oltář. Svícny v podobě ruky pod křížovou cestou byly odstraněny. Odborným poradcem při nové instalaci a zařízení kostela byl prof. Ludvík Kolek z Brna - autor vítězného oblouku. Instalace trvala 4 měsíce od února do začátku června. Varhany byly vyčištěny a naladěny. Roku 1971 byla v kostele instalována akumulační kamna. V roce 1987 byly po venkovních opravách vyspraveny omítky interiéru, který byl následně vymalován. Zednické práce provedl pan K. Samec. Malířské práce obstaral pan Ludín. Od tohoto roku nebyly prováděny žádné zásadní změny v interiéru, kromě nové rozvodné desky elektroinstalace, instalace bezpečnostního systému a reflektorů v presbytáři. Roku 1995 byl zakoupen nový hodinový stroj a ciferníky. Hodiny byly později nahrazeny elektronickými, řízenými rádiem.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

  • Hřbitov

    Ze zápisu z archeologického průzkumu provedeného P. V. Grmelou se dozvídáme, že původní kostelík byl obklopen hrazeným hřbitovem. Svědčí o tom jak nálezy zdiva, tak i kosterní pozůstatky nalezené v těsné blízkosti základů kostela. Hřbitov pravděpodobně zasahoval v některých místech za nynější ohradní zeď a to směrem k náměstí a k ulici Příhon. Dokládají to opět četné kosterní pozůstatky, zvláště při budování chodníku pod hřbitovní zdí nad Příhonem. Při přestavbě kostela roku 1655 byl tedy hřbitov rozšířen západním směrem a nově ohrazen. V současnosti je po celém obvodu hřbitov ohrazen zdí, ve které byly roku 1951 objeveny střílny a to na východní straně. Střílny jsou pravděpodobně reminiscencí na původní ohrazení kostela mající obranný charakter. Nynější zdi by byly z hlediska středověkého způsobu boje nefunkční. V horní části hřbitova je v rohu márnice, nyní v havarijním stavu. Je zakreslena na indikační skice z roku 1827. Márnice má obdélný půdorys a je opatřena segmentovým vchodem a malým okénkem v boční stěně a zazděným malým otvorem v štítu. Podstřešní římsa nese sedlovou střechu, v jejímž vrcholu býval umístěn kříž. Za památné předměty je nutno považovat řadu starých náhrobků a zvláště litinové kříže. Na východní straně je ve zdi vstupní brána, která navazovala na boční vchod, který byl ve východní straně lodi v ose se schodištěm od náměstí. Na západní straně byla brána ke kapli, nyní jsou tam jen dva pilíře. Dříve tam byla upravená železná branka, která byla původně u kapličky sv. Jana Nepomuckého. Dříve byla také branka naproti hlavního vchodu. Tudy vedla cesta ke kostelu od Ohavy (Dlouhá). Hřbitovní areál včetně márnice je začleněn současně s kostelem taktéž mezi kulturní památky (rejstř. č. 1304 a). Na hřbitově se pochovávalo do roku 1891 (Bukovanský mylně uvádí rok 1867). Výjimkou byl pohřeb kněze Jana Frýdka roku 1951. V dobách nákazových chorob (mor, cholera) byl zřízen pravděpodobně nynější hřbitov, pochovávat se na něm začalo až roku 1866. Nákazové pohřebiště bylo zřízeno s velkou pravděpodobností také za kaplí sv. Barbory, později snad v trati Padělky. Hřbitov byl několikrát v minulém století poškozen vandaly. V roce 1961 poškodili vandalové sochu sv. Václava, rozbili kostelní okna a vyvrátili několik pomníků na hřbitově a kříž u kaple. Pachatelé byli odhaleni, potrestáni a veškeré škody zaplatili (cca 4 000Kčs). Opakovaně byl hřbitov poničen během 90. let. Poslední projev přízemnosti postihl hřbitov v lednu 2008. Mimo hřbitov byl poškozen i kříž u kaple sv. Barbory a naposledy kříž před branou ke kostelu.

    Na hřbitově jsou pochováni naši předkové, od nemluvňátek přes obyčejné sousedy a sousedky po vážené osoby světského i církevního stavu kloboucké farnosti. Vše je pomíjivé, a tak postupem času, jak odcházejí generace, zanikají kříže a pomníky. Bohužel čas od času "někdo" barbarsky urychlí tento přirozený proces. Vše pramení ze zloby, nevzdělanosti a neúcty. Vzniklé materiální škody jsou pak zanedbatelné v porovnání s morální újmou nás všech, včetně těch, kteří nevědí co činí...

    Do dnešních dnů se zachovalo jen málo čitelných nápisů na křížích a pomnících, které nám vydávají svědectví o těch, kteří tu byli před námi a předešli nás na věčnost. U východní strany lodi kostela jsou pochováni převážně kněží. Kanovník Jiří Vrba (více Jakub Vrbas - Pohledy do minulosti Klobouk), Jan Frýdek, Emanuel Koubek, Jan Nešpor. Nutno vzpomenout na kloboucké osobnosti zde pohřbené: u východní zdi hřbitova lékař Dr. Josef Waraus, dvorní lékař Habsburků. Procestoval téměř celý svět. Mimo jiné byl s císařem Maxmiliánem v Mexiku. Do Klobouk přišel roku 1866 léčit choleru. Jeho častým hostem byl T. G. Masaryk. Dr. Waraus zemřel roku 1884 (1x uražen kříž). Josef Svatopluk Wurm (1837 - 1898) - zvolil si básnický pseudonym Čejkovský (narozen v Čejkovicích) - byl v Olomouci zakladatelem "Hvězdy", a to ještě před založením "Moravské orlice" (1863). Psal do Krásova Času, zakládal hospodářské spolky a záložny, organizoval studenty. V roce 1867 odepřel přísahu na novou ústavu a vzdal se místa ve státní službě. Odebral se do Brna, kde se staral o divadlo, zakládal časopisy (Občan, Beseda, Beobachter), patřil k zakladatelům české knihtiskárny, Cyrilometodějské záložny a musejního spolku v Brně. U severní hřbitovní zdi byl pochován učitel Jan Fridrich, zemřel r. 1890 (více Jakub Vrbas - Pohledy do minulosti Klobouk), v západní části hřbitova Josef Wurm ( 1817 - 1888), starosta městečka (23 let). Byl také zemským poslancem na moravském sněmu a od roku 1852 i poštmistrem (pomník již 2 x pobořen). Poblíž západní stěny presbytáře byl pochován Antonín Wurm (1794 - 1880). Bojoval v napoleonských válkách, mimo jiné též u Lipska. Stal se prvním klobouckým měšťanem, byl zvolen starostou a působil na obyvatele v obrozeneckém duchu. Roku 1884 se vyznamenal tím, že v Hustopečích znemožnil volby do frankfurtského parlamentu.

    Jsou zde pohřbeni také mnozí úředníci, správci statků, radní. Mnohé kříže zmizely, některé nápisy na pomnících jsou nečitelné… Modlitba trvá: Lehké odpočinutí dej jim, Pane, a světlo věčné ať jim svítí, ať odpočívají v pokoji!